Tuesday, February 20, 2018

Strašáci nahoře

Trump a Zeman tady budou strašit tak dlouho, dokud nepochopíme, proč vyhráli a proč jsou navzdory zjevným osobním problémům stále populární. Jistěže jim pomohla ruská propaganda, profesionálně provedena kampaň a osobní kouzlo. Ale to není to hlavní. Jejich příznivci si dobře uvědomují že Trump je blbec a Zeman je mstivej skřet. Ale jsou to jediní alespoň trochu normální politici, kteří mluví o tom, co zajímá jejich voliče a nezabývají se absurdními pseudoproblémy. Trump a Zeman možná na ty skutečně problémy mají špatné řešení. Nebo nemají vůbec žádné realistické řešení. Ale alespoň o nich otevřené mluví a neřeší místo nich nesmysly.

Babišova Národní fronta

Soudruh Babiš by chtěl takovou novou
Národní frontu s vedoucí úlohou ANO.

Prostě, co se v komunistickém mladí naučíš ...

Friday, February 9, 2018

Nezadatelná demokracie

Otázka všeobecného referenda je úzce spojena s otázkou, jestli se lid může demokraticky rozhodnout demokracii odmítnout. Otázka je dobře známá ve filozofii lidských práv. Jde o problém, jestli mezi lidská práva patří právo uvrhnout sám sebe do otroctví. Tato otázka byla, alespoň v naší civilizaci, zodpovězena záporně. Ne, člověk nemá právo se svobodně svobody vzdát. Proto se v Deklaraci lidských práv píše o "nezadatelných právech". Stejně tak nemá demokratická společnost právo svoji demokracii zrušit. A proto nejsou přípustná referenda o otázkách, které mohou v důsledku vézt ke ztrátě demokracie.

Viky na sněhu









Thursday, February 8, 2018

Za novou, novo-marxistickou morálku

Cílem levice vždy bylo nastolení univerzální rovnosti. Klasická, marxistická levice rovnosti chtěla dosáhnout srovnáním. Co přerůstá, uříznout, co nedorůstá, natáhnout. Podle klasické marxistické věrouky je hlavní příčinou nerovnosti ekonomické vykořisťování, které staví proti sobě celé třídy lidí. Boj za zrovnoprávnění se proto odehrával v grandiózním měřítku, narovnávány byly milióny lidí. Praktická realizace takového plánu vedla k největším katastrofám dvacátého století. Lenin, Stalin, Mao, PolPot,... Tato ideologie je dnes již mrtvá, přežívá na světě pouze v několika skanzenech. V čistém stavu snad jenom na Kubě a v Severní Korei.

Ale už od poloviny 20.století vznikla nová levicová ideologie, částečně z odporu proti reálné marxistické levici. Od Sartra a Foucaulta, přes Habermasee, Lacana, Delouze a Gramsciho až k Saidovi a Badiouovi. Centrální idea zůstala stejná - totální rovnost. Ale cesta se změnila. Moderní, novo-marxističtí filosofové pochopili, že marxistická cesta masových povstání a revolucí vede ke katastrofám nebo vyústí do prázdna. Opustili myšlenku prvotnosti ekonomického vykořisťování a prosadili zásadu, že všechny lidské vztahy jsou v důsledku vztahy vykořisťovatelské. Každý vztah je vztahem mezi utlačovaným a utlačovatelem. Tím jednak přesunuli problém z ekonomické do kulturní oblasti a hlavně rozpustili zásadní boj mezi celými třídami na miliardu malých konkrétních válek mezi jednotlivými lidmi. Ted už je jenom důležité v každém vztahu zjistit, kdo je ten utlačovaný a začít bojovat právě za jeho práva. Rovnosti už se nemá dosáhnout 'zestejněním', ale zatajením všech rozdílů. Cílem už není společnost stejných lidí, ale společnost, která se tváří, jako by všichni stejní byli. Svržení buržoazního řádu už se nedosáhne masovou proletářskou revolucí, ale konvergencí obrovského množství konkrétních detailních bojů ("convergence des luttes"). K tomu je především nutné dekonstruovat buržoazní společenské normy, zásadním způsobem narušit historicky vzniklou strukturu společnosti a zpochybnit všechny konvenční pravdy.

Důraz na individuální identitu a relativizace sdílené pravdy začíná slavit úspěch. Ale jinak, než si to levicoví filozofové představovali. Identita se stala základním kamenem společenského konfliktu. Veškerá pravda byla zpochybněna. Zůstala pouze moje osobní, individuální, subjektivní pravda a boj mezi identitami.