Thursday, August 25, 2016

Korán je vlastně jako Bible. Nebo ne ?

Množí se tvrzení, že Islám je vlastně skoro stejný jako Křesťanství a že obě tzv.Svaté Knihy, tedy Bible a Korán jsou si velice blízké.

Jistě, obě knihy jsou do značně míry mnohoznačné a dovolují různé, často si protiřečící výklady. Bez této vlastnosti by se ostatně nikdy nemohly stát základem světových náboženství. V obou se najdou krvežíznivé pasáže, v obou se najde vyzývání k míru. (Ovšem základem Křesťanství je především Nový Zákon, a v tom se ty agresivní pasáže hledají opravdu těžko.) Také je jisté, že obě knihy byly v minulosti využívány a zneužívány mnohým způsobem.

Obě knihy jsou samozřejmě sepsané lidmi své doby a poskytují jistou vizi světa. Ve skutečnost jsou ale obrazy světa podávané Novým Zákonem a Koránem diametrálně odlišné. Tři nejzákladnější zprávy Nového Zákona jsou osobní Svoboda (svobodná vůle), Rovnost mezi lidmi a mezilidská Láska. Idea svobodné vůle, zakotvená již ve Starém Zákoně, je pravděpodobně ten největší dar, který dala židovsko-křesťanská kultura lidstvu. Rovnost v Novém Zákoně často přechází až ve zjevné upřednostňování těch nejbídnějších. Nic takového v Koránu není. Svět popsaný Koránem je svět bezpodmínečné podřízenosti, jeho společnost je nezměnitelně hierarchická. Na Lásku, odpuštění a vykoupení v Koránu není místo.

V této souvislosti je velice ilustrativní rozdílná interpretace Isaakova obětování v židovské, křesťanské a islámské tradici. Při Židy toto zastavené obětování znamená definitivní ukončení lidských obětí (někdy je vykládáno dokonce jako jakési licitování mezi Jahvem a Abrahamem - kdy Abraham nakonec zvítězí), pro Křesťany jde o předzvěst obětování Krista za lidi (tedy opak obětování lidí pro Bohy), zatímco pro Muslimy je to především oslava lidské poslušnosti Alláhovi.

Proto také Křesťanství zrodilo moderní humanismus, prostřednictvím reformace a paralelního osvícenectví. A v důsledku vedlo paradoxně ke (křesťanskému) ateismus. Islám nic takové nezrodil, protože jeho vize světa je radikálně odlišná.

Věřící lidé věří, že společnost byla formována jejich svatou knihou, že původ společných hodnot je v této knize. Nevěřící si naopak myslí, že kniha byla sepsána aby tyto hodnoty potvrdila a prosadila. Ve skutečnosti na tom ale moc nezáleží. Důležité je, že společnost je skutečně jakousi praktickou realizací svého základního mýtu, sepsaného ve svaté knize. A tak mezi základní hodnoty křesťanské společnosti patří svobodná vůle, rovnost a láska. A to i v případě, kdy společnost už svoji primární víru ztratila a stala se ateistickou. Naproti tomu mezi základní hodnoty islámské společnosti patří hierarchie a podřízenost. (Barbarské útoky muslimských mužů na ženy, v poslední době i v ulicích Evropy, jsou jen okrajově sexuálním jevem. Jde v prvé řadě o projev nadřazenosti. Cílem není ani tak sexuální uspokojení, jako potvrzení hierarchie, v tomto případě mezi muži a ženami.)

Skupinové společenské hodnoty mají nemírnou setrvačnost, jejich vývoj trvá mnoho generací, rychlá změna je nemožná. Noví obyvatelé Evropy se nezmění. Až na výjimky budou žít paralelně svůj život založený na hodnotách, se kterými přišli. V Evropě v důsledku toho vzniknou dvě, navzájem se nechápající a často nenávidějíci, komunity.

Sunday, August 21, 2016

Cvoci na Staromáku

Vezměme to z té kladné stránky: Zatímco cvoci z jiných zemí se odcházejí vyřádit do Sýrie, čeští dementi pořádají happening na Staromáku.

Z videa té akce je totiž docela zřejmé, že se v tom ti chlapci vyžívají. A připomíná mi to známý fakt, že hercem se často člověk stane aby mohl dělat na jevišti věci, na které si ve skutečném životě netroufne. Oni asi podvědomě touží po tom do té Sýrie taky odejít, ale protože to jsou srabi, jenom trdlují na ulici. Naštěstí.

Saturday, August 20, 2016

Krávy v burkinách

Bílé vlněné podkolenky jsou jistě v určitých podmínkách vhodné a praktické, někomu se mohou i líbit. Nicméně, procházet se v kožených kraťasech a bílých vlněných podkolenkách těsně po válce po Václavském náměstí by asi nebylo dobrým nápadem. Oblečení vedle své estické a praktické stránky nese silnou ideologickou zprávu. Člověk, chodící všude v teplákách Adidas, s arafatovskym šátkem na krku, s Che-Guevarou na tričku, ve značkových šatech, popřípadě s dredy nám tím chce něco říci. Obecně svým oblečením vyjadřuje přesvědčení, že by se jeho ideologie měla stát obecně sdílenou. Často nám také říká, že on je lepší než my, například tím, že si takové oblečení může dovolit. Oblečení je tedy jistou zprávou. A jak upozornil už U.Eco, zpráva se skládá že čtyř součástí - vlastního obsah, jazyka (kódu), zdroje a příjemce. Změní-li se jediná z těchto součástí - nejedná se již o stejnou zprávu. Tak celotělové plavky v Evropě na počátku století, nebo burkiny na plážích Saúdské Arábie (pokud něco takového existuje) nesou úplně jinou zprávu než podobné oblečení na plážích Francie dnes.

Přesto zakazování ostentativně islamistickeho oblečení na veřejnosti není dobrým nápadem. Podle principu, že každý má nezadatelné lidské právo býti blbcem. Současně je ale nutné otevřené konstatovat, že žena, která si dnes ve Francii dobrovolně oblékne burkiny, je nebezpečná kráva.

Monday, August 1, 2016

Vers la jizya française?

Donc, 50 français et musulmans proposent, qu'ils peuvent arrêter les attentats si les autres paient (construction de mosquées, le salaire des imams, ...). Cela ressemble étrangement à une raquette (ou jizya), non?

Wednesday, July 27, 2016

Le djihadisme comme un nouveau gauchisme

Il est en effet intéressant, comment le djihadisme répète l'histoire de la gauche extrémiste. A partir du mouvement taliban populaire, continuant par la centralisation léniniste d'Al-Qaïda, pour finir comme les rhizomes de Deleuze.

Tuesday, July 26, 2016

Problémem není terorismus

Jistě, pravděpodobnost, že budu v Evropě zavražděn teroristou je ve skutečnosti mizivá, a navzdory současnému islamistickému rojení to tak i zůstane. (Na druhou stranu útokům nebudeme schopni zabránit. Pokud je útočníkovi v podstatě jedno koho, kde a jak zavraždí, a pokud je připraven při útoku sám zemřít, není žádná reálná možnost, jak ho zastavit.)

Problém je ale jinde. Na každého teroristu připadá několik jiných islamistů, kteří by udělali to samé, kdyby měli dost odvahy a věděli, kde se dá koupit samopal nebo jak uvařit dynamit. A žije s námi již významné množství muslimů, kterým se sice nelíbí násilné metody teroristů, ale v podstatě souhlasí s jejich cíli. Jsou to lidé, kteří v Evropě žijí a budou dále žít a současně Evropu nenávidí a budou nenávidět. A to je ten skutečný problém.